Soud musí v rodinných sporech dát rodiči i dítěti možnost se vyjádřit

Advokátní kancelář CINK a partneři zaznamenala další úspěch před Ústavním soudem. Nálezem sp. zn. II. ÚS 1971/26 ze dne 31. srpna 2026 dal Ústavní soud za pravdu naší klientce v citlivém sporu z oblasti rodinného práva a konstatoval, že postupem okresního soudu bylo porušeno její právo na soudní ochranu i ústavně zaručený princip rovnosti účastníků řízení.

Na případu za AK CINK pracovali JUDr. Ing. Pavel Cink, LL.M., MBA a Mgr. Nikola Kadlecová.

Jde o další z případů, kdy jsme byli přesvědčeni, že rozhodnutím obecného soudu věc nekončí a že je namístě obrátit se na Ústavní soud. Tentokrát se jednalo o rodinné právo, péči o nezletilé dítě a nový institut tzv. prozatímního rozhodnutí.

Ústavní soud nám dal za pravdu.

 

O co v případu šlo?

Spor se týkal péče o devítiletou nezletilou dceru během letních prázdnin.

Okresní soud Plzeň-sever obdržel od otce dítěte návrh, který následně posoudil jako návrh na vydání tzv. prozatímního rozhodnutí podle § 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních.

Na jeho základě určil režim péče o dítě během letních prázdnin.

Problém však spočíval především v tom, jakým způsobem soud k rozhodnutí dospěl.

Naší klientce nebyl návrh před vydáním rozhodnutí doručen a soud jí neposkytl možnost, aby se k němu vyjádřila. Stejně tak nebyl aktuálně zjištěn názor nezletilé dcery na konkrétní navrhovanou úpravu prázdninové péče. Okresní soud po obdržení návrhu neučinil vůči ostatním účastníkům žádné další kroky a o několik dní později rovnou rozhodl.

Právě proti tomuto postupu jsme podali za klientku ústavní stížnost.

Ústavní soud: takový postup porušil základní práva matky

Ústavní soud se s naší argumentací v podstatné části ztotožnil.

Konstatoval, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo klientky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.

Podstatou problému bylo jednoduché, ale pro spravedlivé soudní řízení naprosto zásadní pravidlo:

Soud nemůže vyslechnout jednu stranu, převzít její argumentaci a následně rozhodnout, aniž by druhé straně poskytl reálnou možnost se k návrhu vyjádřit.

U nového institutu prozatímního rozhodnutí to platí dokonce ještě důrazněji.

Prozatímní rozhodnutí nemá být rozhodnutím „z překvapení“

Prozatímní rozhodnutí je novým institutem opatrovnického řízení účinným od 1. ledna 2026. Ústavní soud ve svém nálezu velmi podrobně vysvětlil, v čem se jeho koncepce liší od dřívějších předběžných opatření.

Zákonodárce podle Ústavního soudu záměrně opustil princip „momentu překvapení“.

U prozatímního rozhodnutí má naopak před jeho vydáním dostat každý účastník řízení možnost se vyjádřit.

A má to velmi dobrý důvod.

Proti prozatímnímu rozhodnutí totiž není možné podat běžné odvolání. O to důležitější je, aby byla procesní práva rodičů respektována již před soudem prvního stupně.

Ústavní soud výslovně zdůraznil, že ustanovení § 465b odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních dovoluje prozatímní rozhodnutí vydat pouze tehdy, byla-li všem účastníkům včetně nezletilého poskytnuta možnost se vyjádřit.

To se v případě naší klientky nestalo.

Nestačí říci, že rodiče o problému „věděli“

Ve sporech o děti spolu rodiče a jejich advokáti pochopitelně často komunikují ještě před podáním návrhu k soudu.

Ani taková předchozí komunikace ale podle Ústavního soudu nenahrazuje právo účastníka seznámit se s konkrétním návrhem a reagovat na něj.

V našem případě měl okresní soud dostatek možností klientku s návrhem seznámit.

Nestalo se tak.

Ústavní soud proto uzavřel, že okresní soud nezajistil včasné doručení návrhu naší klientce, nedal jí možnost reagovat a nevytvořil podmínky pro zachování rovnosti účastníků řízení.

Pro praxi rodinných soudů jde podle našeho názoru o velmi důležitý závěr.

Rychlost rozhodování ve věcech dětí je důležitá. Nemůže však být vykoupena rezignací na základní procesní práva rodiče.

Právo dítěte být slyšeno není formalita

Druhou významnou částí nálezu je právo dítěte vyjádřit svůj názor.

Okresní soud vycházel z toho, že názor nezletilé byl zjišťován již v předchozím průběhu řízení.

Ústavní soud ale upozornil na dvě podstatné okolnosti.

Poslední rozhovor s dítětem proběhl již v červenci 2025 a především se netýkal konkrétní úpravy péče během letních prázdnin roku 2026.

To podle Ústavního soudu nestačilo.

Pokud má být použit dříve zjištěný názor dítěte, musí být aktuální a musí se vztahovat právě k otázce, o které soud nyní rozhoduje. V posuzovaném případě nebyla splněna ani jedna z těchto podmínek.

Je to další připomínka toho, že dítě v opatrovnickém řízení není pouhým objektem rozhodování dospělých.

Jeho názor má za podmínek odpovídajících jeho věku a rozumové vyspělosti v řízení své místo.

Proč Ústavní soud původní rozhodnutí nezrušil?

Na první pohled může působit zvláštně, že Ústavní soud naší ústavní stížnosti vyhověl, konstatoval porušení základních práv klientky, avšak samotné usnesení okresního soudu již nezrušil.

Důvod je ryze procesní.

Prozatímní rozhodnutí se týkalo konkrétního období letních prázdnin a v době, kdy Ústavní soud o věci rozhodoval, již pozbylo účinků.

Nebylo tedy prakticky co rušit.

Ústavní soud proto vydal tzv. akademický výrok – autoritativně konstatoval, že základní práva klientky byla porušena, přestože již nemohl odstranit rozhodnutí, jehož účinky mezitím skončily.

Sám přitom zdůraznil, že ani takový výrok není bez praktického významu. Může mít konkrétní dopad na právní postavení klientky a současně stanoví pravidla pro další obdobné případy.

Ústavní stížnost může být jedinou obranou

Právě tato část rozhodnutí ukazuje, proč někdy stojí za to v soudním sporu pokračovat i tehdy, když se zdá, že možnosti obrany již byly vyčerpány.

Ústavní soud není další odvolací instancí a ústavní stížnost nelze chápat jako „další odvolání“.

Jejím úkolem je ochrana základních práv a svobod.

V případě prozatímních rozhodnutí je její význam ještě větší. Proti takovému rozhodnutí totiž zákon nepřipouští odvolání. Ústavní soud proto v nálezu výslovně připomněl, že pokud postup soudu dosáhne intenzity zásahu do ústavně zaručených práv, může být ústavní stížnost jediným prostředkem obrany proti takovému excesu.

To je podle nás mimořádně důležitá zpráva pro každého, kdo vede složitý spor o děti.

Ne každé nepříznivé rozhodnutí je protiústavní. Ale pokud soud překročí zákonné a ústavní hranice, nemělo by se rezignovat pouze proto, že nižší soud již rozhodl.

Další úspěch AK CINK před Ústavním soudem

Pro naši kancelář jde současně o další potvrzení, že má význam věnovat pozornost případům i ve fázi, kdy už byly vyčerpány běžné možnosti obrany.

V roce 2026 jsme již informovali například o jiném úspěchu AK CINK, při kterém Ústavní soud v trestní věci na základě námi podané ústavní stížnosti zrušil rozhodnutí okresního soudu, krajského soudu i Nejvyššího soudu.

Nyní jsme uspěli znovu – tentokrát v oblasti rodinného práva a péče o nezletilé děti.

Úspěchu si vážíme o to více, že Ústavní soud sám připomíná svoji značnou zdrženlivost při přezkoumávání prozatímních rozhodnutí v rodinných věcech. K zásahu má docházet pouze výjimečně, při skutečně závažném pochybení.

Přesto v našem případě dospěl k závěru, že hranice ústavnosti překročena byla.

Rodinné právo není jen otázkou péče a výživného

Spory o děti patří k právně i lidsky nejnáročnějším řízením.

Nejde jen o to, zda bude dítě v péči jednoho či druhého rodiče, jak bude nastaven styk nebo jak vysoké bude výživné.

Stejně důležité je uhlídat samotný postup soudu.

Rodič musí mít možnost seznámit se s návrhy druhé strany, předložit své argumenty a důkazy a dostat skutečnou možnost své stanovisko obhájit. Stejně tak soud nesmí zapomínat na právo dítěte vyjádřit se k otázkám, které bezprostředně ovlivňují jeho život.

Právě procesní chyba může někdy rozhodnout celý případ.

Proč má smysl bojovat až k Ústavnímu soudu

V praxi se setkáváme s klienty, kteří za námi přicházejí až poté, co několik soudních rozhodnutí dopadlo v jejich neprospěch.

Často mají pocit, že už není co dělat.

Tak tomu ale nemusí být.

Ústavní stížnost má sice přesně stanovené podmínky a Ústavní soud zasahuje pouze ve výjimečných případech, právě proto je však důležité nechat předchozí řízení detailně analyzovat advokátem, který má s řízením před Ústavním soudem zkušenosti.

Je nutné odlišit běžný nesouhlas s rozhodnutím od skutečného zásahu do základních práv a najít přesně tu ústavněprávní argumentaci, která může před Ústavním soudem obstát.

Nález II. ÚS 1971/26 ze dne 31. srpna 2026 ukazuje, že taková obrana může mít smysl.

Potřebujete advokáta na rodinné právo nebo ústavní stížnost?

V Advokátní kanceláři CINK a partneři se dlouhodobě věnujeme rodinnému právu, sporům o péči o děti, styku rodiče s dítětem, výživnému i dalším složitým opatrovnickým řízením.

Máme rovněž zkušenosti s přípravou ústavních stížností a zastupováním klientů před Ústavním soudem.

Pokud máte pocit, že soud ve vašem případě nerespektoval vaše základní práva, rozhodoval bez toho, aby vám dal možnost se vyjádřit, nevypořádal zásadní argumenty nebo máte za sebou dlouhý spor o dítě a nevíte, zda existuje další možnost obrany, můžeme váš případ individuálně posoudit.

Někdy totiž rozhodnutím nižšího soudu spor skutečně končí. A někdy právě tehdy začíná ta nejdůležitější část právní obrany.

 

JUDr. Ing. Pavel Cink, LL.M., MBA
Mgr. Nikola Kadlecová
Advokátní kancelář CINK a partneři