Častokrát se setkáváme se situací, kdy klienti chtějí řešit vydědění potomka, který má exekuce nebo se nachází v insolvenci. Nebo je vyděděn klient, jenž má dluhy, ale je toho názoru, že má i tak právo na dědictví. Dle ustanovení § 1647 občanského zákoníku pak „Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. Učinit to však může jen tak, že tento jeho povinný díl zůstaví dětem tohoto nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, jejich potomkům.“ Pouhá existence dluhů, exekucí nebo insolvence, ale není dostačujícím důvodem pro vydědění. Toto je zřejmé i z rozhodnutí soudů, které se takovouto situací zabývaly, například:
Dle rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 4 C 2/2021, pak „Samotná existence oddlužení nezakládá důvod pro vydědění.“ Insolvence tedy neprokazuje skutečnost, že by dlužník vedl neřízený způsob života a choval se marnotratně. Toto potvrzuje i Okresní soud v Ústí nad Orlicí ve svém rozsudku ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 6 C 37/2019, dle kterého „Nelze přisvědčit tvrzení žalovaných o tom, že pokud žalobkyně měla dluhy a byly na její osobu vedeny exekuce, znamená to, že nevedla řádný život. Ve věci bylo prokázáno, že měla dluhy, byly na její osobu vedeny exekuce, které se však snažila řešit. Své závazky vyřešila v průběhu insolvenčního řízení oddlužením.“
V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 23 Co 243/2021, je pak uvedeno, že „V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně měla dluhy, pro které byly vedeny exekuce. Zůstavitelky se muselo nepochybně dotknout, že byl exekucí postižen spoluvlastnický podíl na nemovitosti, kde bydlela. Na druhou stranu to byl ale majetek žalobkyně, který nabyla po otci dědictvím. Následně své dluhy sanovala v insolvenčním řízení oddlužením, které splnila. Ze žádné zprávy nevyplývá, že by žalobkyně nevedla řádný život; naopak byla hodnocena jako spolehlivá, zajišťující řádně péči o děti a domácnost. Nebylo prokázáno, že by měla žalobkyně problémy s alkoholem. Není tak naplněn důvod vydědění dle § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák.“
Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 190/2010, pak „O trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoliv jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinovou společností.“ Nezřízený způsob života a marnotratnost, dle zmíněného rozsudku, musí tedy být vnímaná celou společností, nestačí subjektivní názor zůstavitele.
Na základě výše uvedené judikatury tedy samotná existence dluhů, exekucí, nebo insolvenčního řízení nevykazuje znaky marnotratnosti a vedení trvale nezřízeného života. Důvod pro vydědění je tedy potřeba dokázat konkrétnějším způsobem, kdy musí být tato skutečnost vnímána objektivně, většinovou společností.
Pokud se s podobným problémem, ať už na jedné, nebo druhé straně sporu, potýkáte, neváhejte se na nás obrátit. Rádi Vám pomůžeme a najdeme schůdné řešení této situace.
