Druhý rodič vám brání vídat dítě a soud nekoná? Ústavní soud vyslal jasný vzkaz: průtahy jsou nepřípustné
Máte soudní rozhodnutí, podle kterého máte právo pečovat o své dítě nebo se s ním pravidelně stýkat, ale druhý rodič jej nerespektuje? Podali jste návrh na výkon rozhodnutí, jenže soud celé měsíce nekoná? Takový postup může představovat porušení vašich základních práv. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1940/26 znovu zdůraznil, že opatrovnické soudy musí o návrzích na výkon rozhodnutí rozhodovat bez zbytečných průtahů.
V rodinněprávních sporech totiž čas hraje zásadní roli. Každý týden či měsíc, kdy dítě nemá kontakt s jedním z rodičů, může jejich vzájemný vztah dále narušovat. A právě proto není přijatelné, aby soud na návrh rodiče, který se domáhá výkonu pravomocného rozhodnutí, jednoduše nereagoval.
Matka neviděla své dítě několik měsíců. Přesto soud o výkonu rozhodnutí nerozhodl
Případ, kterým se Ústavní soud zabýval, je příkladem situace, se kterou se v praxi setkává řada rodičů.
Nezletilá dcera byla pravomocným rozsudkem z roku 2022 svěřena do péče matky. V roce 2025 však matka musela podstoupit hospitalizaci a následný léčebný pobyt, a proto péči o dítě fakticky převzal otec.
Po ukončení léčby ale otec dceru matce nepředal zpět, přestože původní rozsudek o svěření dítěte do její péče nadále platil. Mezitím otec požádal soud o změnu péče.
Situace se postupně vyhrotila natolik, že matka podle svých tvrzení od ledna 2026 neměla s dcerou žádný osobní kontakt.
V březnu 2026 proto podala návrh na výkon rozhodnutí. Domáhala se toho, aby soud otce vyzval ke splnění povinnosti vyplývající z pravomocného rozsudku a případně využil zákonné prostředky k jeho vynucení.
Soud však o návrhu nerozhodl.
Neučinil tak ani po několika měsících. Matka se proto obrátila na nadřízený soud s návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Ani tam však neuspěla.
Celou situaci nakonec musel řešit Ústavní soud.
Ústavní soud: O návrhu na výkon rozhodnutí musí soud rozhodnout
Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1940/26 konstatoval, že postupem obvodního soudu došlo k porušení základního práva matky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
Soud přitom nemusí každému návrhu na výkon rozhodnutí automaticky vyhovět.
Může například dospět k závěru, že se od vydání původního rozsudku změnily okolnosti a jeho vynucení by za aktuální situace nebylo v nejlepším zájmu dítěte.
Ani takové zjištění však neznamená, že soud může o návrhu mlčet.
Pokud má soud za to, že výkon rozhodnutí není namístě, musí situaci procesně vyřešit zákonným způsobem. Rodiči musí být umožněno se proti výslednému rozhodnutí případně bránit.
Právě v tom Ústavní soud spatřoval zásadní problém: nečinností soudu byla matka fakticky zbavena možnosti využít další procesní prostředky k ochraně svých práv.
Ústavní soud proto zrušil rozhodnutí nadřízeného soudu, který odmítl zasáhnout proti průtahům, a obvodnímu soudu uložil, aby o návrhu na výkon rozhodnutí neprodleně rozhodl.
Jak dlouho může soud rozhodovat o výkonu rozhodnutí?
Pro rodiče, kteří čelí dlouhodobému maření styku s dítětem nebo nepředávání dítěte, je zvláště důležitá změna právní úpravy účinná od 1. ledna 2026.
Podle § 502 odst. 5 zákona o zvláštních řízeních soudních má soud o nařízení výkonu rozhodnutí rozhodnout bezodkladně, zpravidla nejpozději do dvou měsíců od zahájení řízení. Tato lhůta má zabránit tomu, aby soudy rozhodovaly o návrzích až s velkým časovým odstupem, kdy už může být vztah dítěte s rodičem výrazně narušen.
Je však potřeba zdůraznit, že jde o lhůtu pořádkovou. Její překročení automaticky neznamená, že soud postupoval protiústavně. Vždy záleží na konkrétních okolnostech případu a důvodech, proč dosud nebylo rozhodnuto.
Nález Ústavního soudu nicméně jasně ukazuje, že soud nemůže závažný návrh na výkon rozhodnutí ponechat bez procesní reakce.
Co dělat, když vám druhý rodič brání ve styku s dítětem?
Pokud druhý rodič nerespektuje soudní rozhodnutí o péči nebo styku s dítětem, nemusíte se s takovou situací smířit. Vždy je však třeba postupovat s ohledem na nejlepší zájem dítěte a konkrétní okolnosti případu.
1. Dokumentujte každé zmařené předání dítěte
Zaznamenávejte si především:
-
- datum a čas, kdy mělo k předání dítěte dojít,
- zda a jak jste se o předání pokusili,
- jaké důvody druhý rodič uvedl pro nepředání dítěte,
- komunikaci prostřednictvím SMS, e-mailů nebo jiných zpráv,
- případné svědky a další relevantní důkazy.
Takto získané podklady mohou být důležité pro následné soudní řízení.
2. Podejte návrh na výkon rozhodnutí
Pokud máte vykonatelné soudní rozhodnutí a druhý rodič jej dobrovolně nerespektuje, přichází v úvahu podání návrhu na výkon rozhodnutí.
Soud může podle okolností využít různé zákonné prostředky, například výzvu k dobrovolnému plnění, ukládání pokut nebo další opatření směřující k obnovení kontaktu dítěte s rodičem.
V zákonem stanovených případech může dojít i k výkonu rozhodnutí odnětím dítěte. Takový postup však představuje mimořádně citlivý zásah a jeho použití musí odpovídat zájmu dítěte.
3. Pokud soud nekoná, braňte se proti průtahům
Jestliže soud o vašem návrhu dlouhodobě nerozhoduje, lze podle okolností využít:
-
- stížnost na průtahy v řízení,
- návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích,
- případně ústavní stížnost, jsou-li splněny zákonné podmínky.
Právě posledně uvedený prostředek vedl v popisovaném případě k tomu, že Ústavní soud konstatoval porušení základních práv matky a nařídil obvodnímu soudu, aby o jejím návrhu neprodleně rozhodl.
Ústavní stížnost však není běžným opravným prostředkem a zpravidla jí musí předcházet vyčerpání dostupných prostředků ochrany.
Může soud uložit pokutu za maření styku s dítětem?
Ano. Jedním z prostředků výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé je ukládání pokut podle § 502 zákona o zvláštních řízeních soudních.
Pokuta má především donucovací charakter. Jejím cílem není rodiče pouze potrestat za minulé jednání, ale přimět jej k respektování soudního rozhodnutí do budoucna.
Podle zákonné úpravy může jednotlivá pokuta dosáhnout až 50 000 Kč. Pokuty lze při splnění zákonných podmínek ukládat opakovaně.
Je ovšem nutné posuzovat, proč ke styku nedošlo. Samotná skutečnost, že předání dítěte neproběhlo, automaticky neznamená, že musí být rodiči uložena pokuta.
Soud se musí zabývat konkrétní situací, chováním rodičů, případnými objektivními překážkami i zájmem dítěte.
A co když dítě samo říká, že druhého rodiče nechce vidět?
Taková situace patří k nejsložitějším problémům rodinného práva.
Soud samozřejmě musí zohlednit názor dítěte, jeho věk, rozumovou a emocionální vyspělost i případná rizika kontaktu.
Odmítavý postoj dítěte však nelze posuzovat izolovaně.
Je důležité zjišťovat také příčiny odmítání a to, zda dítě není vystaveno nevhodnému ovlivňování nebo konfliktu loajality mezi rodiči.
Není proto správné automaticky vycházet z toho, že pokud dítě kontakt odmítá, soud již nemůže přijmout žádná další opatření.
Stejně tak ale není možné dítě bez dalšího nutit do kontaktu, pokud existují závažné důvody, pro které by takový postup nebyl v jeho nejlepším zájmu.
Každý případ vyžaduje individuální posouzení.
Proč jsou průtahy v opatrovnických řízeních tak nebezpečné?
Zatímco v běžném majetkovém sporu může průtah znamenat zejména finanční nejistotu, ve sporech o děti může mít plynutí času podstatně závažnější důsledky.
Dítě se vyvíjí, navazuje vztahy a postupně si vytváří vlastní pohled na rodinnou situaci.
Pokud je kontakt s jedním rodičem dlouhodobě přerušen, může být jeho obnova stále obtížnější.
Není proto přijatelné, aby průtahy soudu samy přispívaly k prohlubování nežádoucího stavu.
Soud musí postupovat aktivně, zkoumat aktuální situaci dítěte a rozhodovat včas.
Současně však nelze přehlédnout, že nejlepší zájem dítěte zůstává rozhodujícím hlediskem. Právě proto Ústavní soud ve zmíněném nálezu neuložil, aby bylo dítě automaticky předáno matce, ale aby soud o návrhu konečně řádně rozhodl.
Závěr: Soudní rozhodnutí nesmí zůstat jen na papíře
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1940/26 je důležitým připomenutím, že právo na soudní ochranu nekončí okamžikem vydání rozsudku.
Pokud soud vydá vykonatelné rozhodnutí o péči o dítě či o styku s ním, musí existovat účinná procesní cesta k jeho prosazení.
Jestliže jeden rodič soudní rozhodnutí nerespektuje, druhý se musí mít možnost obrátit na soud a dosáhnout včasného rozhodnutí o svém návrhu.
Nečinnost soudu totiž nesmí fakticky rozhodovat o tom, zda dítě bude mít možnost udržovat vztah s oběma rodiči.
Druhý rodič vám brání vídat dítě? Obraťte se na advokáta
V AK CINK a partneři se dlouhodobě věnujeme rodinnému právu, sporům o péči o nezletilé děti, úpravě styku i výkonu soudních rozhodnutí.
Pomáháme rodičům, kteří se potýkají s nepředáváním dítěte, nerespektováním soudních rozhodnutí nebo nečinností opatrovnických soudů.
Posoudíme vaši situaci, navrhneme vhodný právní postup a zajistíme zastoupení v soudním řízení.
Potřebujete pomoci s výkonem rozhodnutí o styku s dítětem nebo s ochranou rodičovských práv?
Kontaktujte nás.
